Wanastowi Vjecy - Letíme na Wenuši (2011)

14. prosince 2011 v 22:03 | Miloš Vaníček |  Recenze alb
Vzhledem k tomu, že vyšla nová deska Letíme na Wenuši mé v současnosti snad nejoblíbenější tuzemské aktivní kapely Wanastowi Vjecy, přímo se nabízí napsat první "novinkovou" recenzi. Album jsem po tom co 17. minulého měsíce (s týden dlouhým zpožděním) konečně vyšlo slyšel už mnohokrát, pěkně se mi to v hlavě srovnalo a nastal tak čas k objektivnímu (tak jak to jen skalní fanoušek dovede) hodnocení.




Kapela Wanastowi Vjecy vždy fungovala jako projekt Roberta Kodyma a P.B.CH. Avšak v roce 2010 po čtyřleté neaktivitě kapely přišel jako blesk z čistého nebe nečejaný odchod P.B.CH. Fanoušci byli zdrceni, ostatní měli řeči typu "dobře se musí odcházet z kapely která nefunguje" nebo "ono je ještě z čeho odcházet?" v diskusích snad pod všemi články na Internetu a do toho všeho začal Robert Kodym mluvit o dalších plánech kapely, které měl zveřejnit podle svých slov brzy. Nikdo kdo mu vůbec věnoval pozornost nevěřil. Já také ne. Proto se nikdo nedivil když na další 4 měsíce o kapele znovu nebylo slyšet. Robert Kodym ale nespal. V pořadu Těžkýho Pokondra na Frekvenci 1 oznámil v přímém vysílání novou sestavu kapely. Který tedy shodou okolností vlastně vůbec nebyla nová. Stályý kytarový host (už od roku 1996) Tomáš Vartecký se zařadil coby stálý člen sestavy, za bicí se posadil "starý známý" Štěpán Smetáček, který u Vjecý bubnoval už na nejlepších deskách v devadesátých letech a na baskytaru začal hrát dosavadní manažer kapely Kabát, Radek Havlíček. Ten byl, mimochodem na postu doprovodného kytaristy do příchodu Varteckého v roce 1996.


Následovaly řeči o kvalitě sestavy (nesporně kvalitní je, každé jméno je v oboru české hudby pojem), o 170 napsaných písních (ttomu málokdo věřil už tehdy), a následovalo opět ticho po pěšině. Až v srpnu letošního roku prostřednictvím Facebooku přišla informace že začalo nahrávání desky Letíme na Wenuši. A další informace postupně následovaly. Bohužel právě jen skrze onen dvouapůltisícový profil na Facebooku. Propagace desky vůbec žádná. O singlu ani nemluvě. Nakonec jsme se museli spokojit pouze s tímto sestřihem na Youtube, cca dva týdny před datem vydání desky.


A pak už došlo na velkolepé odpočítávání času zbývajícího do vydání alba. A když došlo na 0 0:00:00, tak... nic. Po dvou dnech jsme se dozvěděli že deska vyjde o týden později. Po nulové propagaci... Pak to frontmanovi Kodymovi došlo, a začal to křečovitě zuby nehty dohánět. Bohužel velice nešťastným způsobem - zradil své dlouholeté skálopevné přesvědčení a začal dávat rozhoory všude, a to i do bulvárních periodik a na servery neblahé pověsti...


Ale už nechme kritizování těchto formalit s deskou samotnou nesouvisejících. U té prý mělo jít o návrat ke kořenům do starých dobrých dob této formace. Ani tomu, že si jako vzor vybrali svou první desku, legendární Tak mi to teda nandey, se nedá vytknout zhola nic. Ale když vidíme obal Tak mi to teda nandey s názvem Letíme na Wenuši a s novou sestavou místo Kodyma a P.B.CH., co si můžeme myslet?...

Dobře, takže konečně začnu psát o tom hlavním, a to obsahu samotného CD. Zapnu přehrávač a slyším... Intro z Tak mi to teda nandey! Já už ani nemám sílu to vůbec nějak komentovat...
A následující titulní song. Tam mělo jít poro změnu o poctu Rolling Stones, velkých vzorů všech členů kapely. Bohužel toto vzdávání holdu vzali až příliš důkladně. Tak důkladně, že jde o prostě vykradení Satisfaction. S textem přímo děsným. Robert je sice nadšen že hraje zase s Vjecma a je z toho cítit že si to užívá, ale tady se mu paradoxně povedl to o co usiloval, ovšem e škodě věci. Vrátil se sice ke kořenům, ale až příliš hluboko, do doby kdy řezal do kytary v garáži a an LUCIE ani Wanastowi Vjecy ještě neexistovaly.
No, už píšu dost dlouho a zatím jsem ještě nechválil. Obrovské zklamání. Má vůbec cenu pokračovat dál?

Rozhodně má! Následující Kulomet je totiž úplně o něčem jiném. Sice to rozhodně nebude jeden z nejlepších textů Mistra Kodyma, ale píseň pěkně odsýpá, solidní Punk Rock jak ho máme od WV rádi, kapela skvěle hraje, palec nahoru!


Ovšem Korálky z Karneolu (s vokály Lenky Dusilové)... Love balady jsou tradiční těžiště Vjecý, ale tahle je asi vůbec nejlepší skladbou z alba. Jestliže veřejnost si mezi hity WV zařadila i Slečnu Annu a Otevřenou zlomeninu srdečního svalu z minulé desky Torpédo, tahle je několikrát překonává. Coby skalní fanoušek ji v kontextu historie kapely (v rámci Love Balad, těžko házet do stejného pytle punkové vypalovačky nebo protestsongy) rozhodně někam mezi nejlepších 5, spíš 3. Lze vůbec vyslovit ústy snad největšího fanouška kapely větší pochvalu?
Mám se ptát na to o kom se ti w noc bude zdát
Mám si přát, jak to bude dál a kam to wšechno letí
Mám to rád, probouzet se s tebou bez záhad
mám se smát, tak co bude dál když láska neuletí nám...



Následuje kontroverzní vjec, Sereblity. Kritici Kodyma, brilantního textaře (kterého osobně řadím někam kolem Václava Hraběte, vysoko nad Pavla Vrbu a další...), odsoudili snad ve všech recenzích co jsem na internetu četl za "trapné" verše Buchty, třeste se, železnej muž behá po lese a A hle uzřel jsem hroznýše, jak táhne pytel hašiše. Celý text je vystavěj jako ironizující návrat do dob socialismu. V té době tancovačkové kapely hrály zahraniční hity s českými texty a mezi ty nejznámější patří právě "Železnej muž" (Iron Man - Black Sabbath ještě s Ozzym) a "Hroznýš" (Lady in Black - Urriah Heep). Jenže to bohužel naši vzdělaní kritici nevědí. Takže jimi odsouzený text je podle méo skromného mínění jedním z vrcholů alba.

Naopak Krew a stopy čarodějných bylin byla kritikou velice chválena. Já si myslím, že to je jedna s těch kvalitních skladeb v kontextu alba, která ale nemá potenciál stát se nezapomenutelným hitem. Neco jako třeba Křídla na Tak mi to teda nandey, když už pánové po tom srovnání tolik prahnou.

Veroniku pak kritika přímo vynášela do nebes. Jistě je celkem povedená, ale je to taková další Otevřená zlomenina srdečního svalu. Pro rádia jistě vděčný artikl (tam se ale nedostane, viz začátek článku a propagace a management), ale když si poslechnete hned po ní Korálky z karneolu, poznáte ten kvalitativní rozdíl. A srovnání se Sbírkou zvadlejch růží radši ani nezmiňuji...

Sběratel polibků je na Kodymově autorském albu velké zpestření. Složil ji totiž kytarista Tomáš Vartecký. A napsal k ní i text inspirovaný stejnojmenným filmem z roku 1999. Ale to že ji i nazpíval, to je podle mého názoru už trochu přes závit. Výsledek mohl být o mnoho lepší s frontmanem za mikrofonem.

Následující Pod zemí mám swůj ráj mě nezklamala, ale ani nijak výrazně nenadchnula. Nechám tedy vás, abyste si názor udělali sami.



Elektrická kytara je wole magie
a ten kdo to neví je mrtvej a proto nežije!
To je sice pravda, dá se o tom napsat i písnička, ale takhle teda určitě ne, Tohle není zajímavé snad vůbec ničím a je ztráta času skladbu poslouchat.

Poslední track z alba je cover verze. Je to už taková tradice že pomalu na každém albu Vjecý se objeví cover verze, tentokrát je to Ca plane pour moi (Plastic Bertrand). Vtip je v tom že Robert Kodym píseň pěje ve francouzském originále. Ačkoliv francouzsky nevládne...
To ovšem působí jako hodně špatný vtip na závěr. Co na tom že kapela zní i zde moc pěkně...

Během následujících dnů vydám i další článej, shrnující alba Wanastowých Vjecý a zařazení novinky do kontextu jjich diskografie. Takže teď jen hodnocení. Nebýt Korálků z karneolu, Kulometu a Sereblit, dal bych za celkem povedené Veroniku, Krew a stopy čarodějných bylin i další skladby 4/10. Zmíněné 3 pecky zvedají skóre tak na 6, to že kapela hraje celé album (nahrané mimochodem naživo - všichni dohromady bez vrstev) moc pěkně, dávám 7. Co čekat od skalního fanouška, že... Ale myslím že 7 albu tak nějak patří. V kontextu domácího hlavního proudu pak musíme být nadšeni z toho, že i takováto díla u nás vznikají. V této souvislosti je škoda že zatímco Tereza Kerndlová, Lucie Vondráčková nebo Michal David (všichni viz poslední měsíce) prodají i odpad, Wanastowi Vjecy nejsou shopní prodat ani takto povedenou desku. Vždy´t klipy se teprve chystají. Ale o tom už jsem psal na začátku...

Moje hodnocení: 7/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama